Modlitbu pro Martu zazpívá dnes na Národní třídě v 17:11 h. Jan Cina

Pirátské rejdy dosti podrobně, dosti přehledně i dosti objektivně: https://t.co/eWw8xoaZwf Ano, přiznávám se: nemam je rád.

Díky. Mimořádný film, trapné pocity na talíři.

6/6 V posledních desetiletích své hvězdné kariéry získal věhlas díky kriminálním filmům, např. Paša Sicilský klan Slunce rošťáků nebo Dva muži ve městě. Jeho posledním filmem se stala kriminální komedie Svatý rok. Rozloučil se jako král.

5/6 “Komisař Maigret”, literární postava detektivních románů belgického spisovatele George Simenona. V mnoha filmech komisaře Maigret postupně ztvárnilo 29 různých herců, dokonce i Rudolf Hrušínský. Jean Gabin jako komisař Maigret natočil pouhé tři. Ale stály za to.

4/6 Po porážce Francie r. 1940 se přidal ke Svobodným Francouzům generála de Gaulla. Bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii. Jako příslušník 2. francouzské tankové divize generála Leclerca a velitel tanku, dostal se až k Hitlerovu Orlímu hnízdu, Berchtesgaden.

3/6 Respektovaným filmovým hercem se stal až r. 1936, ve svých dvaatřiceti. Film “Pépé le Moko” mu r. 1937 získal mezinárodní věhlas, podobně úspěšný byl protiválečný film “Velká iluze”, běžel v New Yorku celých šest měsíců. Za život natočil v hlavní roli 100 filmů.

2/6 Než se stal ikonou francouzského filmu, začínal, dle dlouhé rodinné tradice, jako zpěvák a tanečník v pařížských kabaretech, nejdříve v malých, brzy získal angažmá v Folies Bergère. Se šansonem svého oblíbeného Maurice Chevaliera uspěl v konkurzu do slavného Moulin Rouge.

JEAN GABIN Jeden z nejpopulárnějších francouzských herců 20. st. Ztvárňoval oběti společnosti, ztroskotance, outsidery, hrdiny bez naděje a detektivy. Zemřel na leukémii dnes r.  1976. Jeho popel s vojenskými poctami rozprášen do Atlantského oceánu nedaleko Brestu. 1/6

Hamas 13. 11. 2025 vrátil tělo Menachema Godarda, zavražděného 7. 10. 2023 v kibucu Be’eri. Jeho tělo za odměnu odvlekli “obyčejní” Palestinci do Gazy. Palestinci zavraždili i i jeho ženu Ayelet. Ke dni 14. 11. 2025 zůstávají v Gaze ještě těla tří zavražděných Izraelců.

Ukrajina dnes od EU získala 5,9 miliard € v rámci stabilizačních programů. Z toho je 4,1 miliard € z výnosů ze zmrazených ruských aktiv. Německý kancléř Merz poté hovořil se Zelenským a zdůraznil, že německá vláda očekává od Ukrajiny výsledky v boji proti korupci. Nápady?

epizoda ze začátku “Lásky jedné plavovlásky” skoro o ničem. Ale doslova “geniálně trapná”. Jedním slovem Forman:

Zcela mimořádný projev německého prezidenta, mířící kriticky do vlastních řad. Mj. také: “A právě my, potomci těch, kteří byli 9. 11. 1938 pachateli nebo přihlížejícími, nebo kteří odvrátili zrak. Jsme to my, kdo nedokážeme současný antisemitismus zastavit.”

Tehdejší i současný falešný purismus byl a je trapný. Muži a ženy, viděni zpředu i zezadu, nepřináší žádné nové poznání, ani “žákům školou povinných”. Neboť to zásadní, nejdůležitější, je očím neviditelné, jak nám před mnoha lety prozradil Antoine de Saint-Exupéry.

4/4 Přesto, že film je doslova “socialisticky československý”, získal r. 1966 nominace na Oscara a poté Zlatý glóbus v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. V roce 2000 ho britský filmový časopis Empire zařadil mezi sto nejlepších cizojazyčných snímků všech dob.

3/4 Lásky jedné plavovlásky nejsou “hezký” film, ale svědčí o Formanově mistrovství v režírování neherců i herců. Příběh plný absurdit a černého humoru a touze po soucitu. Forman na intimní vzdálenost předvedl, že trapnost a pravda mají k sobě blízko.

2/4 Dialogy plné stokrát odposlouchaných klišé starší generace, v cizelované poetice trapnosti, podali přesvědčivě Mildovi rodiče, debutují neherci Josef Šebánek a Milada Ježková.  Do důsledku ocení zejm. ti, co tuhle dobu odžili.

Lásky jedné plavovlásky měly premiéru dnes r. 1965 Banální zápletka filmu Miloše Formana se odehrává v tragikomických kulisách československého socialismu 60. let.: Učnice Andula Hana Brejchová svedena na maloměstské zábavě pražským klavíristou Mildou Vladimírem Pucholtem. 1/4

3/3 “Na polích ve Flandrech divoké máky kvetou, tam mezi kříži, řada za řadou. Zde ležíme. Nahoře mezi červánky, je slyšet zpívat skřivánky, zde dole kanóny jen svoji píseň řvou. Včera ještě žili jsme a byli milováni. Teď jenom tiše ležíme na polích flanderských.”

2/3 Původ květu vlčího máku, jako symbolu padlých a veteránů válek 20. i 21. st., vychází z básně “Na flanderských polích”, kterou r. 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě WW1 a zemřel tam, ve věku pouhých 45 let, v lednu 1918 na zápal plic.