Jedu tramvají, na kabátu placku s P.Pavlem. Se mnou v tramvaji skupinka středoškoláků. Když vystupují, obrátí se na mě vytáhlý kluk a říká: " Máme to stejně. Dycky generál". A usměje se.
Bude to dobrý....
Už pátý týden vozíme tatínka na ozařování. Včera velká sláva, se svou suitou přijel Babiš. Omezený vjezd do FN pro pacienty, před onkologií na lavičce on. Na tomhle místě, kde život denně svádí boj se zákeřnou mrchou, tenhle bezpáteřní člověk překážel ještě mnohem, mnohem víc...
V životě nastane situace, kdy i slušně vychovaná intelektuálka středního věku nemůže jinak, takže: "Pane prezidente, jděte už laskavě se všemi svými názory do prdele!"
Vrstevnice z Ukrajiny přišla uklidit nemocniční pokoj. Muže zabili, syna zranili, stýská se jí po 3 vnoučatech. Za postel na ubytovně se 7 spolubydlícími platí 5 tis., vstává ve 4 a uklízí. Co jí zbyde, pošle domů.
Měla tam řeznictví. Je vděčná, že si s ní povídám.
I to pomáhá .
Podstupuji léčbu na oddělení, jehož jméno se většina lidí bojí i vyslovit. Všichni se tu usmívají. Každý každého pozdraví. Dáváme si přednost. Povídáme si. Přitom se pereme se svými strachy. Jedeme v tom totiž všichni. Uvnitř s pokorou a úctou k životu, o který všichni stojíme...
Během přípravy štrůdlu jsem měla puštěný živý přenos z Brna. Najednou mi bylo zas třiadvacet, na Letné mi mráz lezl za nehty a nadšeně jsem s davem, který chtěl stejně jako já svobodu a slušnost, skandovala Havel na Hrad!
A stejně jako tehdy i dneska věřím, že to dobře dopadne!
Paušálně jsme my Češi fajn lidi. Ženě odkvétajícího půvabu, vedoucí 20km od domova kolo s prázdnou duší,nabídli pomoc 3 cizí sympaťáci.Duši vyměnili,kafe uvařili,na místní cyklistickou akci pozvali a ještě jsme zjistili,kolik společných známých máme.
Chlapi z Letkova, díky moc👍🏼
Slušnost stranou. Babiši, ty tupé amorální hovado, už nikdy si neber do svojí prolhané huby lidi s diagnózou, kterou nikdo nechce slyšet. Jsou totiž i jiné hodnoty, než které znáš ty. Ohleduplnost, soucit, empatie.
Urážíš lékaře, pacienty, urážíš lidskost.
Pro mě jsi ubožák.
Když se dozvíte diagnózu, ztmavne vám svět. Chvíli trvá, než se dokážete nadechnout. Těžce přijímáte, že se váš život od základu změní. Někdy to nezvládáte. Slzy jsou častý společník. Pak se narovnáte a konečně začnete věřit, že se za mraky může vyjasnit.
Říká se tomu naděje...
Tak už se známe.
Jsou trochu vykulení, o 40 let mladší než já, usměvaví a mají všechno před sebou. První i další lásky, taneční, mejdany, zkoušky, maturitní ples a celý dospělý život. Na cestě k němu je teď budu jako třídní čtyři roky provázet.
Už teď se těším.
Jako pokaždé...
Moje 75letá maminka je po těžké operaci páteře, chodí o francouzských holích. Má dovolenou jednu krátkou procházku denně. Hádejte, kam vedla ta páteční? K volbám. Ani na okamžik neuvažovala o tom, že by nešla Jsem na ni i její volbu pyšná!
Byli jsme na filmu Havel. Jděte taky, možná si pak jako já položíte otázku, jak jsme mohli klesnout tak hluboko do současného morálního marasmu, proč jsme rezignovali na slušnost, svědomí, pravdu, na většinu toho, v co jsme v Havlově éře věřili. Snad je ještě čas to napravit...
Maminka je po těžké operaci.Neseme jí věci, návštěvy zakázány. Můj téměř 80letý tatínek jí před nemocnicí volá:"Milenko, pojď k oknu, když ti letos nemůžu dát pusu pod rozkvetlou třešní, chci ti ji aspoň poslat."
Něco mi v tu chvíli padlo do oka...♥️
#loveactually
Víte, co dělá učitel o víkendu? V pátek odpoledne průběžně komunikuje s KHS, v sobotu rozesílá maily o karanténě svých žáků jim i jejich rodičům a "potěšen" plánuje přechod třídy na distanční výuku. V neděli všem 32 pro jistotu ještě zatelefonuje a v pondělí jde odpočatý učit
Je už hodně starý (17), já vím. Náš věrný psí kamarád, který nikdy nezradil, svědek dospívání dětí, parťák ve chvílích, kdy mi bylo smutno, člen naší lidské smečky. Přichází doba, kdy se s ním budeme muset rozloučit, aby se netrápil. Bolí to víc, než jsem si uměla představit...
Jsem teď pár dní single. Aby mi nebylo smutno, pozvala jsem si návštěvu. Samozřejmě pánskou. Skoro do půlnoci jsme se dobře bavili, pak odpadnul a do rána s ním vůbec nic nebylo.
Co jsem taky mohla od jedenáctiměsíčního vnuka čekat...🙂
Teprve když čekáte v nemocnici na jednoho ze svých nejbližších přede dveřmi oddělení, na němž se snaží lékaři a sestry zasypávat jámu mezi životem a smrtí, naplno si uvědomíte malichernosti, které často na úkor toho podstatného úplně zbytečně denně řešíme...
Milovat ženy nad padesát je nemožné.
Francouzský spisovatel Yann Moix způsobil poprask rozhovorem, v němž tvrdí, že považuje za zhola nemožné milovat ženu, které už bylo 50 let, protože je „příliš stará” a její tělo už „není nijak mimořádné”.
Milé vrstevnice, je to prostě vůl!!!
Raduju se, když svítí sluníčko, když vidím vnoučata, setkám se s milými lidmi, v rádiu hraje má oblíbená písnička, dobře se vyspím, nic mě nebolí a mám koho obejmout. Nezměním tím svět, ale je pro mě díky tomu místem, kde jsem ráda. Protože obyčejný život je dar. Nejcennější.
Nikdy není na nic pozdě.Treba "střihnout" si po 32 letech znovu státnice v jiném oboru.
Ještě že alespoň někteří členové zkušební komise byli (narozdíl od spolužáků) starší než já🙂
V práci se fotím vždy na konci roku, se svou třídou.Nikdo mě nelíčí, vyběhnu z hodiny, postavím se mezi žáky a za 5 min. je hotovo.Fotku si zaplatím. Přesto si troufám tvrdit, že má daleko větší hodnotu než retuše paní Aleny.Jsou v ní vzpomínky a kamarádství.
Možná právě proto🙂
Prý nečtou a kromě mobilu je nic nezajímá.
A pak vyhlásíte soutěž v recitaci a dramatickém přednesu a při výkonu soutěžích vám spadne brada. Statečná Jana z Arku, nesmělá Taťána, ironická Jindřiška z Pelíšků. Jedna lepší než druhá.
Emoce, nadšení, mládí.
Poezie prostě žije.
Když se vnuk ve 4 letech naučí zvučné R, jeho komunikační dovednosti ho vystřelí do dosud neprobádaných jazykových vrstev: "Babi, mně se líbí ty spRostý slova, třeba pRdel, my si to říkáme s klukama ve školce, pRotože je to stRašně sRandovní."
Artikuluje dobře,to nemohu říct😀
Sousedka, novopečená maminka, šla na procházku s kočárkem.Coby zkušená babička poznávám jeho značku a říkám:"Koukám, že máte Maxi-cosi."Její vyděšený pohled, jímž si sjela do výstřihu trička, si budu pamatovat hodně dlouho😄.
Dostala jsem vycházku na maturitní ples třídy, kterou mám už čtvrtým rokem moc ráda. Ty dvě hodiny tam jsem jen těžko skrývala dojetí. A když mi na pódiu přede všemi děkovali a dali tuhle krásnou květinu, uvědomila jsem si znovu, že na světě je dobře, když vás lidi mají rádi❤️.
V pátek jsem ukončila pracovní neschopnost, v sobotu byla letos poprvé na kole a zítra se vracím do práce. Můj život se vrací k normálu. Jsem za ten návrat moc vděčná. Nic víc nepotřebuji.
Mým přáním už bude navždycky jen
#zdravi
Ani luxusní dárek, ani exotická dovolená, ale to, že vám partner během odpolední vyjížďky třikrát bez mrknutí oka a zvýšení hlasu opraví opakující se defekt na kole, je pro mě projevem ryzího citu a důkazem, že tohle je prostě ten pravý!🙂
Přesně před měsícem jsme s
@VladislavKlicka
uprostřed šumavských plání podepsali dobrovolně přestup do stejné týmové stáje, protože jsme zjistili, že ve dvou se po rovině, v kopcích, terénem i silnicí šlape mnohem líp...
Jeden den se dozvíte, že uzavření škol ovlivní snížení reprodukčního čísla zcela nepatrně a druhý den při sledování OVM, že je hodlá s výjimkou 1. ročníků ministr zdravotnictví zavřít. Hned po volbách. Ještě někdo nevěří, že opatření jsou prioritně jen a jen účelově politická?
Nikdy jsem těch víc než tisíc z vás neviděla, některé znám jen odsud. Přesto píšete, že držíte palce, a přejete štěstí. Důkaz toho, že většina lidí je dobrých. Že pořád umíme soucítit a pomáhat si.
Je to terapie sounáležitostí, laskavostí a lidskostí. A je, věřte, účinná. Díky!
Zatímco Mňága zpívala, vnučka se zkoušela prokopat ven.
Protože i cesta může být cíl.
Snad bude v týhle době výhledově šťastná, přestože je to doba víc než divná...
Vítej na světě, holčičko...♥️
Taky máte svoji rodinnou historku, kterou všichni znají? Ta moje je o tom, že v tomhle filmu jsem mohla hrát, kdybych v den konkurzu na dětské role nedostala vysokou horečku. Herečka se tak ze mě nestala, ale s nostalgií se na tohle místo ráda i po letech vracím...
#atzijiduchove
Každý rok si říkám, že kvůli fotce na žádný balík nepolezu! Jenže pak je den jako korálek, pole voní usychající slámou, obloha blankytně modrá a mně to zase nedá 🙂Takže tradiční loučení s odcházejícím létem má i letos svoje pokračování...Za rok už možná odolám😉
Kromě povinné školní docházky zavedla Marie Terezie zákaz volného pobíhání psů. Kdykoli mi některý z nich vběhne přímo pod🚴♀️a já si jen zázrakem nerozbiju hubu, říkám si, že vymýtit negramotnost se jí podařilo, ale na bezohlednost je každý patent krátký.
Jo a psa jsme měli 16 r.
Před 14 dny mi došly léky. Praktické lékařce se od té doby nedovolám, obsazeno, nedostupná.Pouze pevná linka. Žádná emailová adresa. Na webových stránkách návštěva možná pouze po tel.objednání.Rozum zůstává stát, doba covidová nad ním vítězí...
Vlčí výběh Srní. Smečka lidem ochotně pózuje a ti fotí ostošest. Jen jednomu spadne mobil přímo mezi ně. MNĚ. Následuje série telefonátů s návštěvnickým centrem a příjezd pána v triku s obrázkem svých svěřenců.
Vleze do výběhu, přinese mobil a odjíždí. Já radši taky.Navždy 😄
Princezny existují.Ta naše se už brzy narodí do světa, který má do pohádky hodně daleko. Budeme ji chránit, hýčkat a milovat, tak jak si to zaslouží všechny děti, a věřit, že stejně jako v pohádce dobro nakonec zvítězí nad zlem.
Už kvůli všem takovým malým princeznám a princům.
Míň letos jezdím na 🚴,zato víc hlídám vnuka. Hraju si na požárníka Sama a poznám všechny členy Tlapkové patroly.Venku chytám zloděje a zavírám je do "klecení".Tančím na reklamu Mňam mňam Bobík a dělám fantastické tunely z písku.
Máme se rádi.
Ty "ztracené km" s klidem oželím🙂.
Divákům, kteří dnes na jeden zátah vydrží sledovat Zemana v Partii a Konečnou v OVM, nabízím následně zdarma psychoterapii se zaměřením na celkové uvolnění a znovunalezení ztracené životní rovnováhy.
Těm, na než se nedostane, doporučuji velkého panáka před začátkem obou pořadů🙂
Už vím, jaké to je mít ve svých rukou rozhodnutí o konci života svého nejvěrnějšího psího kamaráda. Bylo to mnohem, mnohem těžší, než jsem si kdy dokázala představit. Pořád ještě je...😥
Večer jsme si zpestřili hrou Andrejův volič: "Je to pašák, mámo, podívej, jak s tím Vojtěchem zamet'."Máš pravdu, táto, a zas nám přidá!" "Na nic si nehraje, mluví jako my, vobyčejný lidi, mámo, hodíme mu to tam zas,co myslíš?"
Jen jsme se u toho ani nepobavili, ani nezasmáli☹️
Jela jsem dnes za kamarádem, co vloni v zimě zjistil, že už nemůže dál. Stála jsem u zapálené svíčky, vyprávěla mu, co nového v práci, a najednou se spustil déšť. Ani nebe se nestydělo za slzy. Protože někdy jsou to jediné, co nám v takovou chvíli zbývá...
Včera jsem předávala na maturitním plese šerpy svým studentům. K té krásné kytici mi jako dárek složili písničku, kterou před plným sálem společně s klavírním doprovodem zazpívali. Drželi se přitom kolem ramen a já si s dojetím říkala, že tohle je učitelské "nejvíc". Děkuju...
Na dětství je nejkrásnější radost z každodenního poznání a schopnost žasnout nad vším novým, co život nabízí.
Kéž bychom takhle šťastně dokázali proplout celým svým životem...🍀
Před 30 lety seděl můj syn při demonstracích v kočárku a na modré bundičce měl připnutou trikolóru. Dne stál na Václaváku vedle mě. Třeba proto, aby se jeho syn narodil v zemi, kde je normální svoboda, slušnost a pravda, kde se nekrade a dobře žije. Přeju jim to oběma.
My, kteří ještě pořád jedeme jen na vlastní pohon🚴, začínáme být v českých horách kriticky ohroženým živočišným druhem, který před vyhynutím v brzké budoucnosti nezachrání ani zápis do Červené knihy...
Zapnu notebook půl hodiny před online výukou,restartuje se, nabíhají aktualizace, dlouho a pomalu.Nadávám, taky dlouho a rychle, snažím se připojit přes mobil, prosím studenty o trpělivost.Po 50 minutách vše funguje, ovšem bez studentů, ti už jsou bůhví kde. Chci do školy, hned🙂
Je mi sympatická. Vážím si jí. Nemění svoje názory podle toho, kam politický vítr fouká. Je statečná. Ztělesňuje důstojnost i ženskost zároveň. Dodala mi odvahu. A měla vlastní knihkupectví👍.
Přeji Vám, paní
@Nemcova_Mirka
, jen to dobré a úplně ze všeho nejvíc pevné zdraví!
Svátky byly letos poněkud neklidné. Několik členů rodiny střídavě nemocných, nad ránem na Štěpána dokonce záchranka s podezřením na infarkt, pohromadě jsme se nesešli. Ale přežili jsme všichni a bez nadsázky to je nakonec ten největší a nejlepší dárek, který jsme dostali...
Vyrazit na školní turistický výlet, když je hezky, zvládne každý. Skutečným projevem pedagogického optimismu je vytáhnout partu zhýčkaných puberťáků do deště🙂🌧️
Někdy se mimoděk stanete svědkem nově se rodícího vztahu. Sedí přes uličku ve vlaku, kde se náhodně potkali, je jim lehce přes 30 a už víc jak hodinu si povídají, o práci, koníčcích, životě. Ještě si vykají, ale už si domluvili schůzku. Bez mobilů v ruce...
Držím jim ✊
V nemocnici jsem naposledy před 30 lety rodila. Až teď.
Péče profesionální, lidská, nešetřící úsměvy, ochotou a empatií. Všechny je obdivuji. Lékaře, sestry i pomocný personál. Není to obyčejné povolání, chyby tu jsou fatální. Děkuju, že ho dělají s pokorou. A láskou
#fnplzen
Cože? Nepřišly gumičky? A to mi říkáte teď, když jsem ušila roušky? Dejte mi Babiše. Babiši, jak to, že nepřišly gumičky? Dejte mi Vojtěcha. Cože, tak vy už o tom víte? Co na to vláda? Mlčí?
Tak z toho už mě může dostat jenom ustřižené ramínko od podprsenky a pak sebou fláknout
Milí maturanti, těšila jsem se, že se konečně uvidíme ve škole, že přestane věčné a otravné "Slyšíme se?Jste tam?"Tak zase nic.Třeba se nakonec sejdeme až u maturity, díky neschopnosti téhle vlády, která vás připravila o rok studentského života.Nezapomeňte na to, třeba na podzim.
Není Karel Havlíček jako Karel Havlíček.
Zatímco ten Borovský dokázal ve svých epigramech několika slovy říci vše podstatné, ten současný neřekne dlouhými bláboly vůbec nic...
Bílá Voda ve místním hřbitově odpočívají řádové sestry internovane sem v 50.letech z celého Československa,aby nebyly na očích,aby se na ně a hodnoty jim vlastní zapomnělo.Komunistum překážely. Vždycky mě to místo dojme.
Slunovrat je symbolem světla vracejícího se do našich životů. Kamarád se ho nedočkal, protože tma v jeho duši mu nedovolila jít dál. Na poslední cestu mu svítilo sluníčko. Stíny zahnalo, ale smutek zůstal.
Někdy je totiž člověk úplně sám, i když má kolem sebe spoustu lidí...
Šest dní v sedle kola. Viděli jsme asi tak 150 rybníků, třikrát zabloudili, dvakrát zmokli, ochutnali čtyři místní piva a navštívili jeden vyhlášený gastropodnik. Památek mnohem víc.
Odvezli jsme si nepočítaně zážitků a chuť se sem vrátit.
Bylo tu totiž malebno...
#ceskakanada
Ve vlaku Plzeň - Praha s odjezdem v 17h je dnes hlava na hlavě. Potkala jsem kolegy, studenty, herce a spoustu dalších. Vidět jsou trikolóry, placky na oblečení. Západ Čech jede hájit hodnoty západní demokracie. Patří to zkrátka k sobě...
Když jsem psala první diplomovou práci, bylo mému synovi přesně tolik, kolik je vnukovi, když píšu druhou. Výzva napsat tu poslední na univerzitě třetího věku, až budu mít dvouletého pravnuka, se tak přímo nabízí 😃
Jet na svatební cestu v létě do tepla a exotiky, umí každý,ale vyrazit na den přesně po pěti měsících od svatby do mlhy a zimy zahalených Mariánek? Proč ne!
Láska mimo sezónu totiž nezná🙂
Dnes v 21,30 hodin mi ošetřil zuby můj stomatolog. Přijel do ordinace, přestože má dovolenou, abych si prý zbytek roku mohla aspoň trochu užít. Nedorazil sice na bílém koni, ale Renaultem, ale parametry pohádkového hrdiny pro mě v tu chvíli rozhodně měl👍🏼🙂
Bylo mi třiadvacet, z kočárku s trikolórou na bundičce se na mě usmíval syn a já věřila, že bude žít už napořád ve svobodné slušné zemi, která skoncuje s udavačstvím, a bude ctít demokracii a vzájemnou toleranci.
A byť to zatím úplně "neklaplo", stejně jako tehdy věřím, že může✌️
Chlapi mají zvláštní dar ranit citlivou ženskou duši v každém svém věku. Na pláži rybníka od tříletého zástupce tohoto živočišného druhu nic tak nepotěší jako hlasitě pronesená věta:"Babi, ty máš hezky kulatý bříško"😃
Jsem vděčná za každý rok, který tady mohu být. Kvůli rodině, přátelům a všemu, co mám ráda. Kvůli dnům, jako byl ten dnešní.
Na to všechno a hlavně na zdraví jsme si dnes na vrcholu Houpáku připili.🥂
Doma jsem teprve druhý týden, ale už teď mi moji studenti scházejí. Společná zamyšlení nad příběhy nejrůznějších knih, debaty nad bolestmi lidské duše, vzájemné souznění i radost z poznání.
Dnes mi poslali kytici. Bulela jsem nad ní dojetím i steskem.
Nemoc nejsou prázdniny...
I nebe dnes od rána pláče. Nad zmařenými životy, nad zlobou, která přináší bolest, nad lidstvem, co zapomíná, že právo na život je tím největším, čeho se nám dostalo. Zkusme v sobě potlačit všechno špatné, nejen proto, že jsou právě Vánoce, ale proto, abychom mohli jít vůbec dál.
Návrh klasifikace studenta, pololetní vysvědčení
1připojen, fyzicky přítomen, při hodině reaguje
2 připojen, fyzicky přítomen, reaguje pouze sporadicky
3 připojen, je bůhví kde, alespoň úkoly plní řádně
4 nepřipojen, je bůhví kde, sem tam něco málo udělá
5 nikdo o něm nic neví 😄
Sedí bez pohnutí, beze slov a tváří...Tajemné postavy věřících v kostele Luková. Někoho možná vyděsí, jiného dojmou. Každopádně vybízejí k zamyšlení nad pomíjivostí lidského života, k pokoře a sebereflexi...
Když vás při vstupu do čekárny praktického lékaře vítá z rádia umístěného v čekárně písnička V mládí jsem se učil hrobařem, vaši důvěru v jeho odbornost to poměrně značně nahlodá😀
Dosavadní zkušenosti uplynulých dvou dní:
Umýt okna před příjezdem vnoučete je nesmysl.
Každé dítě je nejroztomilejší,když spí.
Zapadlé autíčko může být kdekoli.
Čokoláda je čiré zlo.
Jednu zničenou věc denně považuj za úspěch.
Víno a nohy na stole ti udělají dobře.
#babicka
My, kteří žijeme v Plzni a jejím okolí, si hlavu se skloňováním přivlastňovacích adjektiv rozhodně neděláme. Přípona - ovo má u nás univerzální platnost ve všech časech, rodech a pádech. Takže pozor, tady je knížepánovo a co, si doplňte v plzeňštině libovolně sami🙂